1. DÍL SERIÁLU MIKROPLASTY – MIKROPLASTY V KOSMETICE

Publikováno Autor: Datum:

Kde se vlastně berou?

Kosmetika má pečovat o pokožku. Jenže v posledních letech začali vědci upozorňovat na problém, který se skrývá v mnoha běžných produktech – mikroplasty.

Jde o drobné částice syntetických polymerů, které jsou tak malé, že je běžným okem nevidíme. Přesto jsou dnes přítomné téměř všude. Ve vodě, v půdě, ve vzduchu a podle nových studií dokonce i v lidském těle.

Kosmetický průmysl je přitom jedním z jejich zdrojů.

Mikroplasty přímo ve složení kosmetiky

Některé kosmetické produkty obsahují mikroplasty přímo ve své formulaci.

Používají se například:

jako exfoliační částice
pro vytvoření textury produktu
pro optický efekt v dekorativní kosmetice.

Studie analyzující běžné kosmetické produkty našla syntetické polymerní částice ve čtyřech z osmi testovaných produktů.

Mikroplasty byly nalezeny například v:

glitter gelech
čisticích pastách
exfoliantech
některých dekorativních produktech.

Výzkumníci zároveň upozorňují, že běžné analytické metody někdy mikroplasty nedokážou správně identifikovat. Je tedy možné, že jejich výskyt je ve skutečnosti ještě vyšší.

Proč se mikroplasty v kosmetice používají

Důvod je jednoduchý. Jsou levné, stabilní a technologicky snadno použitelné.

V kosmetice mohou sloužit například jako:

zahušťovadla
stabilizátory textury
abrazivní částice
nosiče pigmentů.

Z technologického hlediska jsou rychlou, ale ne zcela zdravou zkratkou. A pro životní prostředí představují dlouhodobý problém.

Mikroplasty se rozkládají stovky let

Na rozdíl od přírodních látek se syntetické polymery rozkládají extrémně pomalu. V prostředí mohou přetrvávat stovky let a postupně se rozpadají na stále menší částice – mikroplasty a nanoplasty.

Tyto drobné částice se následně šíří v ekosystémech a dostávají se:

do vodních ekosystémů
do půdy
do potravního řetězce.

Problém kosmetického průmyslu však nespočívá pouze v mikroplastech přímo ve složení produktů. Velkou roli hrají také samotné obaly.

Kosmetický průmysl každý rok vyprodukuje přibližně 120 miliard obalů, z nichž většina je vyrobena z plastu. Přibližně 95 % těchto obalů končí po jediném použití jako odpad.

Přestože je plast často považován za recyklovatelný materiál, realita je výrazně složitější. Do recyklačního systému se dostane přibližně 14 % plastových obalů a pouze asi 9 % je skutečně recyklováno. Zbytek končí na skládkách nebo ve spalovnách.

Jedním z hlavních důvodů je konstrukce kosmetických obalů. Mnohé z nich jsou vyrobeny z kombinace různých materiálů – například směsi plastů, kovových pružin, pumpiček nebo dalších komponentů. Tyto části je velmi obtížné oddělit, a obal je proto pro recyklační linky prakticky nerecyklovatelný.

Další komplikací je velikost některých obalů, například u rtěnek nebo řasenek. Ty jsou pro třídicí technologie často příliš malé a propadají síty, takže se do recyklace vůbec nedostanou.

Recyklaci navíc komplikuje i zbytek kosmetického produktu uvnitř obalu, který plast kontaminuje a znemožňuje jeho další zpracování.

Výsledkem je velké množství plastového odpadu, který může v prostředí přetrvávat desítky až stovky let a postupně se rozpadat na další mikroplastové částice.